Kino Eye Drop, které vzniklo ve spolupráci autorky s kurátorem Jakubem Adamcem, je prostorem pro pravidelné filmové projekce a prezentace umělců, zároveň však poskytuje také klid k odpočinku a sebereflexi. Budou zde k vidění nejen díla vizuálních umělců a experimentální snímky, ale také artová a klubová filmová produkce. Kino není zázemí, jímž by galerie běžně disponovaly, nabízí však důležité rozšíření možností prezentace uměleckých děl, která vyžadují delší koncentraci a specifické technické podmínky.

„Polská vizuální umělkyně Zuza Golińska, která pod názvem Eye Drop připravila projekt kina, vytváří nejčastěji instalace a site-specific projekty zkoumající různé podoby sociálních struktur i různé typy prostoru a jeho používání. Ve svých dílech se zabývá vztahem mezi lidmi, veřejným prostorem a architekturou, interakcí společnosti a světa kolem nás. Do svých instalací zahrnuje jemné detaily, které jsou ovšem přesně cílené a výsledkem je jasný vzkaz.

Prostor Eye Drop je uzpůsoben především večerním projekcím, přes den však může sloužit jako skrýš nebo zóna k rozjímání. Z monumentálního prostoru se dostáváme do místa komornějšího, s větším důrazem na horizontalitu. Prvotní idea architektonického řešení volně vycházela z prostorového uspořádání opiového doupěte, tedy místa, v němž převažuje horizontální dispozice místo obvyklé vertikální. Platforma pokrytá kobercem, ostrůvky s matracemi i jiné měkké objekty vybízejí k ležení. Tělo se stává pasivnější, duše a mozek se naopak aktivizují a okolí nám dává prostor poznat samy sebe.

Kino zprostředkovává dnes všudypřítomný fenomén pohyblivého obrazu. A film coby syntetické médium spojuje takřka všechny umělecké disciplíny. To, že filmové umění má sílu změnit svět, je zřejmě ještě platnější než u jiných uměleckých formátů. Naše zodpovědnost spočívá v tom, že věříme v účinnost umění a myšlení. A Eye Drop Zuzy Golińské nabízí velmi specifický způsob, jak jejich účinky posílit.“

Jakub Adamec

Eye Drop

Ve vesmíru leží svět,
na tom světě je město,
v tom městě je čtvrť,
v té čtvrti je ulice,
v té ulici je dům,
v tom domě je prostora,
v té prostoře je kino,
v tom kině je jeviště,
na jevišti je koberec,
na koberci je postel,
na posteli je matrace,
na matraci je polštář,
na polštáři leží hlava,
z hlavy kouká oko,
v oku září obraz.

Inspirováno dětským popěvkem z francouzského regionu Les Deux-Sèvres* a tím, jak moje maminka strašila svého mladšího brášku, když byli ještě děti. Její verze začínala takto:

„V nejtemnějším lese stojí nejtemnější dům,
v nejtemnějším domě je nejtemnější pokoj,
v nejtemnějším pokoji je (…)“

*citováno v knize Georgese Pereca Species of Spaces and Other Pieces, 1974
Zuza Golińska

Zuza Golińska (*1990, Gdaňsk, PL) absolvovala ateliér prostorových aktivit Mirosława Bałky na Akademii výtvarných umění ve Varšavě, v němž také v letech 2015–2018 působila jako asistentka. Vytváří instalace a site-specific projekty, které často zkoumají koncepty sociálních struktur a veřejného prostoru. Své práce prezentovala mimo jiné v Muzeu moderního umění ve Varšavě, v Národní galerii Zachęta ve Varšavě, v Delfina Foundation v Londýně nebo v Národní galerii v Praze. Je laureátkou ArtePrize udělovanou nadací ArteVue a na konci roku 2018 absolvovala prostřednictvím Delfina Foundation rezidenční pobyt v Londýně. Žije a pracuje ve Varšavě.