Objekty, obrazy a text, které ústí do pojmu klasikon. Toto slovo není ani české, ani anglické, ale nějak podvědomě tušíme, co znamená.

Výstava Richarda Nikla Klasikon s textovou intervencí Jiřího Mahy nás uvádí do rozpaků svou příznačností, která se zároveň potvrzuje i relativizuje a také ironizuje. Stojíme v muzeu, sbírce, na promenádě, agoře, v hrobce, plavidle nebo hře kultur, které ontologicky ústí do pojmu klasikon. Klasikon představuje ze všeho nejvíc prostředí, úkryt pro hlavně lidský druh, jenž je bez techné nekompletní. Klasikon je technologií minulosti i budoucnosti. Náš původ je klasikon, stále se srovnáváme s antropocentrickými měřítky a hierarchiemi, které nás udržují navzdory všemu v relativním klidu a kontrole univerzálního zabydlení se v uměleckých a umělých strukturách. Tato úhelná a těžce nahraditelná univerzalita, stabilizovaná správnými poměry, však na svém vrcholu ztrácí svou pravoúhlost a proměňuje se do jiné univerzální formy, organicky tekutého archetypu, ne však za cenu ztráty nosnosti. Nosič je ve výstavě zvratný stav podstavce, pokud obrátíme sochu hlavou dolů, bude stále stát. Hierarchie je spíše atmosférou než řádem. Klasikon působí stylem, ale vymyká se časovému určení. Výstava je klasikon, skládá se z objektů, obrazů a textu, tak jako jiné výstavy. Důležitými pojmy, které výstavou Richarda Nikla a textem Jiřího Mahy procházejí, jsou prostředí, paměť, objekt/proces, infrastruktura a sekvence. „Univerzální metrikou je absence cíle“ (JM).

Edith Jeřábková

Richard Nikl žije a pracuje ve Frankfurtu nad Mohanem a v Praze. Studoval v ateliérech Jiřího Kovandy na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. V roce 2017 absolvoval Städelschule Frankfurt. Vystavoval v Palais des Beaux-Arts Bozar v Bruselu, Museum für Moderne Kunst ve Frankfurtu nad Mohanem, v Českém centru v New Yorku, v Národní galerii v Praze, Shore Gallery ve Vídni, Lovaas Gallery v Mnichově a v KIM Contemporary Art Center v Rize. V roce 2013 byl jedním z pěti finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Jiří Maha se v současnosti primárně zabývá designem a vývojem vzdělávacích pomůcek v Ústavu pro studium totalitních režimů. Vztahem designu, technologií a společnosti se věnuje i v teoretické rovině. V roce 2016 absolvoval studium nových médií na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze prací o díle Gilberta Simondona. Absolvoval také ateliér Jiřího Kovandy na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (2010). Vystavoval například ve Fotograf Gallery v Praze, v Domě umění města Brna či v galerii Magazin ve Vídni. Text a video Jiřího Mahy jsou dostupné také na webové stránce nakladatelství Octopus Press – www.octopus-press.cz.

Děkujeme za podporu Ministerstvu kultury ČR a Moravskoslezskému kraji.