Loď, ruina, umělecké dílo, výstava i herní prostředí pro „role-playing game“. Je otevřena veřejnosti k volnému užívání. Tři registrovaná herní setkání veřejnosti s autory.

„Seděli jsme u stolu z jilmového dřeva zasazeného do rozsochatého tisu. Honza překládal manuskript o druidech a já jsem vyplňoval své první daňové přiznání. Firma, pro kterou jsem rozvážel během lockdownu jídlo, sídlí v Dánsku, takže je na mě asi i DPH nebo co. Tis je v druidském učení spojován se smrtí a zmrtvýchvstáním. Proto bývá jeho dřevo často používáno na zbraně.

Nad městskou část Prahu devět dopadalo mrtvolné světlo úplňku a lednice naplno chladila všechno to víno, co zbylo z vernisáže. Mnoha pohárům jsme se na dno podívali, když vtom naši pozornost přitáhlo něco jiného. Náš pohled padl na několik větších kamenů povalujících se pod tisem: † papoušek Pepíček, 25. 10. 1995, † Zuzanka, 4. 4. 2002, † Zuzi II Růžohrdlá, 19. 4. 2002, † Pepík, 6. 6. 2002. Když jsem z druhé strany zahrady zahlédla pod tisem jakési nazelenalé světlo, připlížila jsem se a vyskočila na větev. Dva téměř identičtí kostlivci křečků v jakémsi extatickém soustředění rozmisťovali kamínky po půdorysu rozkresleném na stole. Papouch se pohyboval po okraji, skřípal zobákem, natřásal se a chrastil svými kůstkami, jako kdyby stůl tímto rituálním tancem střežil, zatímco dva lidští kostlivci zakreslovali druidské runy do daňového přiznání z roku 2020. Jejich prázdnými těly čas od času protekl pramínek růžového vína. Bylo jich pět. Připravovali výstavu. Ztráta svalové hmoty vzděláním, zkostnatění byrokracií, vyprázdnění manýrou, smrt významu dříve, než je rozkryt. Sešli jsme se, nás pět nekromantů, abychom dali skutečnostem druhý život – ó, a jaký to život – zelené světlo s lehkostí rozhýbe pískem daňových rájů zanesené kosti Bruselu, prozáří tvrdohlavou lebku české výtvarné scény a zpřetrhá řetězy nad kuřecími hroby fastfoodů v nákupních centrech.

Ruiny jsou jedním ze základních motivů Dračího doupěte, české verze RPG (Role-Playing-Game, česky: hraní na hrdiny). Jsou předzvěstí nebezpečí a často se stávají doupětem pro různá monstra nebo útočištěm pro ty, kteří se potřebují skrývat. Dračí doupě je v základě zasazeno do fantasy světa, ale možnosti RPG jsou neomezené – od historických rekonstrukcí až po zcela abstraktní světy jiných forem a zákonů. V kontextu současných genderových otázek pak umožňuje imaginativní a fikční charakter hry volnou prostupnost a umožnuje vytvořit celé spektrum prostředí – od totálně diskriminačních až po utopicky tolerantní. Důležitým prvkem je prostředí herní situace – kde se reálně hra hraje. Minimalismus nároků na herní prostředky je bezpochyby výhodou hry (stačí tužka, papír a hrací kostka), nicméně další rozpracování prostředí, kde hráč sedí, může nejen podpořit imerzi, ale také herní zážitek více propojit s realitou mimo hru.“

Jan Boháč a Viktor Dedek

Výstava se stane prostředím pro „role-playing game“ Dungeons and Dragons. Kromě tří termínů hraní s umělci v roli vypravěčů si můžete přijít zahrát až kdykoli do 2/1/2021 (doporučujeme víkendy), kdy výstava, tedy hrací prostředí, končí. Musíte však mít vlastní vypravěče. Materiál ke hraní (sešity, psací potřeby, speciální mnohostěnné kostky) bude po celou dobu výstavy dostupný při vstupu do galerie.

Doporučujeme rezervaci, ideálně víkendů, předem na info@plato-ostrava.cz. Přijít si zahrát mohou jak ostřílení hráči a hráčky, tak začátečníci. Na místě bude k dispozici základní návod a do hry rychle proniknete – stačí vymyslet příběh a postavy a vžít se do nich.

A co vlastně je a jak se hraje Dungeons and Dragons?

Tato americká hra na hrdiny („role-playing game“, „RPG“) ve stylu „pen and paper“ se hraje v menších skupinách osob pouze s papírem či sešitem, psací potřebou a speciální mnohostěnnou kostkou. Ze skupiny hráčů a hráček se zvolí osoba, která příběh předem připraví a ostatní hráče a hráčky jím provází. Na začátku hry uvede ostatní do situace a za pomocí otázek je staví před volbu. Vydají se spoluhráči na sever podél nebezpečně vyhlížejících skal, nebo na jih po pobřeží, které brzy čeká příliv? O osudu postav rozhoduje hod kostkou. Padne číslo menší než 9 a vyvázne postava z bitvy živá, nebo padne číslo větší a ztratí jeden ze životů? Cílem hry je nechat se vypravěčem dovést až na konec příběhu a po cestě se do svých postav a situace co možná nejvíce vžít (odtud ostatně název „role-playing game“). Taková cesta však může trvat i několik hodin nebo část dne či noci.

V praxi Jana Boháče je klíčová tvůrčí spolupráce, spojení dramatických a sochařských forem a témata osudovosti, nouze a nejistoty. Často využívá metody kolektivního rozvíjení příběhů a spekulativních scénářů. Je absolventem Ateliéru sochařství na UMPRUM, kde od roku 2017 pokračuje v doktorském studiu. Je také profesionálním záchranářem na tísňové lince. Své práce vystavuje v Čechách i v zahraničí. Jan Boháč vytváří sochařská prostředí pro zvláštní scénáře a vyprávění – hlášení, nouzová spojení, vysílání na dálku. Fyzická scéna je v nich svědkem a zároveň obětí události s fatálními následky. Tato událost vykazuje všechny „dramatické“ znaky: je emotivní proměnou tvarující svoje aktéry a způsob vyprávění pohání vzájemná závislost spoluhráčů a improvizace pod tlakem. Výsledek pak logicky připomíná divadelní, rozhlasové a filmové formáty.

Viktor Dedek absolvoval v roce 2020 Ateliér sochařství na pražské UMPRUM. Stáž absolvoval na Universität für Angewandte Kunst ve Vídni a na Zürcher Hochschule der Künste v Curychu. Studoval také v ateliéru Tomáše Vaňka na pražské AVU a v ateliéru hostující umělkyně Marie de Brugerolle na UMPRUM. Ve své práci se kontinuálně věnuje provázanému vztahu těchto oblastí: herního světa, herního prostředí, umělecké instalace, performance, literatury, reality a fikce. Srovnává ekonomiku a politiku umění a herního světa a postavy umělce a hráče. Zkoumáním herních systémů, herní architektury a metody literárního psaní dospívá skrze kritiku reduktivních tendencí v poznávání světa a skrze odmítnutí dominantních narativů a kategorizací k metodě zachování komplexity.

Děkujeme za podporu Ministerstvu kultury ČR a Moravskoslezskému kraji.