Literární tvorba Elsy Aids byla postupně označována za posthumanistickou, šokující, křehkou a zločineckou. Ve skutečnosti je čím dál srozumitelnější. Elsa Aids představí texty z posledních dvou let.

Elsa Aids se v posledním desetiletí pohybuje převážně po okraji tuzemského literárního dění, čas od času také napříč. Podle Martina Lukáše se „zcela dobrovolně noří do špíny“. Podle Ladislava Šerého „umí dát ostré obrysy svému smutku“. Podle Petra Borkovce „jsou verše Elsy Aidse dobře připravené pasti“. Podle Milana Šedivého „člověk marně hledá, co by z těch patologických textů činilo aspoň trošku texty angažované, a to v pozitivním smyslu společenské poptávky“. Podle Kamila Boušky „poezie Elsy Aids mluví přiznaně zločinecky.“ V básních Elsy Aids otevíráme oči a místo okolí vidíme v okně jen sami sebe z nečekané blízkosti.“ Jaký je to pohled? Zábavný?

Elsa Aids je pseudonymní autor, který knižně publikoval výbor krátkých textů ze starších samizdatových vydání Trojjediný prst (Rubato 2011) a básnické sbírky Nenávist (Rubato 2014) a Kniha omezení (Rubato 2017). V současnosti žije v Praze. Další informace lze nalézt na stránce klangundkrach.net